Veterinární léčba

Veterinární homeopatie

I zvířata mají svou řeč těla, která se projevuje, když je třeba. Fungují podobně jako lidé. I oni jsou energetické bytosti a byť nemají tak vyvinutou mysl, mají zase své vyvinutější schopnosti, kterým my lidé nestačíme. Projevy mají podobné, nicméně liší se ve významu závisle na funkci části těla, např. ruce mají pro člověka mj. funkci hmatu - když je tma, půjdeme s rukama před sebou a budeme se snažit nahmatat okolí, abychom se ochránili před případným nebezpečím. Ve veterinární homeopatii si je v takovém případě třeba položit otázku, jak by to udělal pes, kočka, atd. Zvířata jsou jiná, proto tlapy nebudou mít úplně stejný význam pro ně, jako mají ruce pro nás.
Principy homeopatie pro ně jinak fungují úplně stejně. Metody léčby aplikovatelné na lidi platí taktéž v homeopatii veterinární. V dnešní době se navíc setkáváme čím dál častěji s případy, kdy na sebe naši čtyřnozí přátelé berou tzv. civilizační choroby. I v těchto případech je jim homeopatie záchranou.
V kazuistikách uvádím prozatím jeden případ léčby rakoviny z veterinární praxe. Brzy jej doplním o pár dalších, které, myslím, postačí k pochopení použitelnosti běžných homeopatických metod.


Kazuistiky z praxe

Případ 1 - Bára

V prosinci 2005 se na mne obrátil majitel 12leté fenky Báry Malého Munsterlandského ohaře s tím, že má rakovinu močového měchýře, zatím bez metastáz. V říjnu 2005 jí byl operativně odstraněn nádor květákovitého nepravidelného útvaru, tvrdý asi jako syrové maso, v té době už ale pravděpodobně recidivující. V osobní anamnéze se vyskytují opakované cystitidy, krystaly v moči a záněty dělohy. Ve 4 letech měla štěňata. V 6 letech jí umřel pán, na kterého byla silně fixována, prý je teď zmatená a neví, čí je. Po té, co zemřel, se začala chovat "nekontrolovatelně" a začala utíkat, proto jí hned dali vykastrovat. Následně měla bulky kolem pravé mléčné žlázy a také výtok z ní. Žláza pak byla odstraněna. Během posledních pár let bere téměř bez přestávky antibiotika. Bára skoro vůbec nereaguje na bolest, nedá na sobě nic znát, až na výjimečné případy se to jeví tak, jakoby žádnou bolest ani nepociťovala. Je hravá, veselá, přátelská. Se psy vychází, ale mladší fenku si na chatě "srovnala"

8.12.2005 proběhla první chemoterapie; prognóza zněla, že v případě dodržení chemoterapie a bez výrazných problémů je šance na cca 6 měsíců, bez chemoterapie cca 9 až 12 týdnů života. Chemoterapie byla ale přerušena pro abscedaci rány MM. 15.12.05 došlo k prvnímu odsání abscesu, 19.12.05 druhé odsání abscesu, opět nasazena antibiotika

Na konci prosince se majitelé rozhodli pro přerušení chemoterapie a zahájení homeopatické léčby. Jako specifické orgánové léky v úvahu přicházely: Terebenthina a Cantharis. Thuja, která patří mezi specifické léky na rakovinu se širokospektrým účinkem, mi však připadala vhodnějsí, protože jsou pro ní typické květákovité a houbovité novotvary v oblasti MM. Jako rakovinná nozoda se mi jevil Carcinosin ideální; nádor nebyl tvrdý jako kámen, což by mohlo být indikací pro Scirrhinum, ani nepostihoval žádný z orgánů, které jsou Scirrhinu přiřazeny. Navíc jsem se domnívala, že se rakovina vyskytuje i v rodinné anamnéze (několik jejích štěňat zemřelo na rakovinu ve velmi útlém věku).

1.1.2006 byla zahájena homeopatická léčba metodou plussingu; zvolila jsem léky: Thuja 200C, Carcinosin 200C

První týden v lednu bylo provedeno vyšetření, které potvrdilo recidivu. Dle veterinární zprávy byl nádor velmi agresivní, o velikosti 1 cm. V té době Bára také trpěla rozsáhlou svědivou vyrážkou a na místech jí dokonce slézala srst.

16.2.2006 sono ukázalo, že se růst nádoru zpomalil, ale bylo podezření na druhý. Rozhodla jsem se počkat, vzhledem k tomu, že její organizmus byl silně oslaben, neočekávala jsem závratně rychlé výsledky. 17.3.2006 sono vyšetření potvrdilo druhý nádor; původní útvar byl o stejné velikosti, druhý měl 4 -& 5 mm. Ostatní orgány byly bez abnormalit. Nadále ale měla silně zvýšené bílé krvinky, krystaly v moči a často čůrala. Taktéž pokračovala silná svědivá vyrážka, přestože byly Báře podávány různé léky, injekce a byly také vyzkoušeny různé šampóny. Po psychické stránce však na ní nebylo nic znát. Naopak lépe žrala, přibrala o 4 kila, byla veselá a hravá. 27.3.2006 změna léku: z Thuji 200C na Terebenthinu 200C, opět metodou plussingu. 26.4.2006 vyšetření ukázalo nález pouze jednoho nádoru o velikosti 6x5 mm. Srst byla mnohem lepší. 1.5.2006 všechna vyšetření byla negativní, nebyly nalezeny žádné novotvary. Srst byla v pořádku.

Bohužel se nadále vracely záněty MM, které rodina řešila antibiotiky. Chtěla jsem se vyhnout narušení léčby, a proto jsem se rozhodla ponechat toto dávkování i nadále.

Konec srpna 2006: kontrola, testy opět negativní. Rozhodla jsem se přejít z metody plussingu na metodu dělené dávky, ponechala jsem léky, avšak zvýšili jsme potenci na 1M. Také jsem doporučila Shusslerovu buněčnou sůl Natrum phosphoricum 6C jako podporu při léčbě MM. Byla doporučena dávka 2x denně, ráno a večer.

Konec září 2006: nadále se vracely záněty MM, které rodina stále řešila antibiotiky. Rozhodla jsem se proto, byť dříve než jsem měla původně v úmyslu, začít s konstituční léčbou. Ponechala jsem Carc 1M jako prevenci proti recidivě, Natrum phosph. 6C jako podporu MM. Cantharis ani Terebenthina konstitučně neodpovídaly, přestože jsou to jedny z hlavních léků na záněty MM. Mezi dalšími léky, které vyšly v repertorizaci, nejvíc odpovídalo Lycopodium, a to díky mentálním symptomům ve spojení s afinitami k urogenitálnímu ústrojí (záněty MM, písek v moči), ledvinám, kůži, atd. Doporučeno Lycopodium CH200.

2.10.2006 kontrola: psychicky je na tom dobře, hraje si a žere; vrací se některé staré symptomy. Jediná znepokojující věc byla ta, že začala zakopávat a párkrát se neudržela na linu v kuchyni a spadla. A také to, že si silně okusovala tlapu. Doporučila jsem kontrolu u veterináře 31.10.2006 pan veterinář diagnostikoval multipní myelom na prostředním článku prstu a navrhl chemoterapii. Bohužel vyšetření také ukázalo nový nález v MM. V té době už měla Bára tlapu vykousanou skoro až do masa a musela ji mít neustále zavázanou.

Listopad 2006: rodina byla smířena s tím, že Bára je již velmi oslabená a prognóza není povzbudivá. Proto nadále chtěli pokračovat už jen homeopaticky, odmítli jakoukoli formu klasické terapie. Přišli s tím, že hlavní příčinou všeho je její stesk po pánovi, za kterým by prý ráda odešla. Nechtěli jí dál trápit a držet jí tu.

Rozhodla jsem se znovu pro metodu plussingu Terebenthina 200C v kombinaci s Carc. 200C a žádala jsem rodinu, aby Báře nechali vyšetřit tlapu u jiného veterináře. Odmítli s tím, že už jí nechtějí trápit, že vyčkají. Přesto, že jsem věděla, že je třeba reagovat na rakovinu kosti co nejdříve a přesto, že i pan veterinář předpokládal, že myelom bude agresivnější, a tudíž ukončí její život dříve než nádor v MM, rozhodla jsem se nejdřívě řešit MM.

4. 1. 2007 zatím poslední kontrola: tlapa se zcela zhojila. Bára je většinou veselá, hravá a dovádí se psími kamarády. Je však znepokojující, že i když žere, trochu zhubla. Rozhodli jsme se vyčkat a naplánovali další kontrolu na konec února.

Během další léčby mi Bára ´sdělovala´, že o léčbu nestojí. Po té, co jí umřel pán, už neměla důvod tu zůstávat. Její volba byla jasná. Homeopatie není léčbou invazivní, nenutí nás k ničemu proti naší vůli. Ale i v takto těžkých stavech může alespoň pomoci odejít bez bolestí, v poklidu a smíření